Můžete se zeptat na co chcete a já vám na co budu chtít odpovím.
V případě nezvládnutelného počtu dotazů (takový případ nepamatuji)
mají přednost
obecnější dotazy před dotazy na technické detaily - ty vyřešíme individuálně v kuloárech.
Nestyďte se zeptat - třeba i blbě.
I blbě se ptají jen chytří, blbí se nemají na co zeptat.
Již to , že pořádně zformulujtete dotaz, vede často k tomu, že si ho zodpovíte sami.
To, že něco nevíte, tolik nevadí (každý něco neví a stojí-li mu to za to, může si to přečíst nebo se zeptat),
ale skutečný průšvih je , když "nevíte, že nevíte". Pak je dobrá rada drahá.
Osvědčené pravidlo pro komunikaci "student - učitel" :
Za to, že student něčemu z výkladu nerozumí vždy může učitel,
ale jen pokud se student zeptá, pokud se nezeptá je už "vina" jen na straně studenta.
Ptáte-li se na něco a učitel Vám odpoví na něco jiného, je vrchol neslušnosti to nechat tak.
Vy získáte pocit, že učitel je trouba, protože Vám to neumí vysvětlit.
Současně učitel získá pocit,
že trouba jste Vy, když tomu nerozumíte, když už Vám to opakovaně vysvětlil.
To může zbytečně emočně
zatížit budoucí komunikaci.